BĚHEM BOUŘE...

Tak se jmenuje jedna z povídek ve sbírce Povídky do bouřky (nějak hodně bouřek…), ale v tomto případě jde opravdu jen o náhodu (nebo sakra zase ne?):) ….Všechny povídky jsou dílka, čtoucí se doslova jedním dechem, s vypointovaným závěrem vyvolávajícím mrazení v zádech…

Ale „Během bouře“  je moje favoritka a při jejím čtení (je jedno jestli prvním nebo desátém) mi vždycky tečou slzy a bolí u srdce. Nevím, zda je správné, že jsme si musely s autorkou povídky prožít tak těžké a zlé životní období… já snad, ale ona??

Pokud bude tahle povídka časem jediná smutná vzpomínka na naše těžké časy, nepřestanu děkovat každé ráno našemu ochránci (tomu současnému ale i tomu někde nad námi….)..

Je to pro mě čest a jsem neskutečně hrdá, že se dnes můžu zúčastnit křtu této sbírky povídek.

Pavlína